Tvrdá cesta k terase


V zimě jsme si tu poklidně seděli u krbu, finančně, fyzicky i psychicky se vzpamatovávali z toho, že že nám neprší a nesněží na hlavu, neboť střecha opravdu drží a slouží, a říkali jsme si, že příští rok na jaře rozhodně nic jiného kromě práce na novém podkroví dělat nebudeme. Žádná obouchaná omítka na zahradě, natož materiál v žádném případě nehrozí. Jen pohoda pod višní, grilování a čučení do prázdna.

Měsíc se s měsícem sešel a nám se začali v hlavě spřádat plány na terasu. Voňavou, modřínovou, po které se bude chodit krásně bosky, bude tam ten gril a sezení z ratanových křesílek a vyhozených smutných kusů nábytků. A žebřík. Určitě tam bude žebřík.

Rozumějte, dům nám rozhodně nestál na blátě, ale potom, co jsme předloni dělali městský vodovod a rekonstruovali nefunkční kanalizaci, betonové kostky se po zásahu bagrem už nikdy nepodařilo dát zpět na místo. Navíc to bylo o hubu. Zakopla jsem třikrát denně. To, že jsou pro mé oko zámkovky totálně odpudivé, je taková malá sladká tečka na závěr. Omlouvám se nyní všem příznivcům zámkovek...

Tak jsme to prostě minulý týden po večeři všechno strhli, vynosili za vrata, kostky darovali sousedům, nechali vyklopit kupu štěrku, zaměřili, vyspádovali, rovnali, psi podupali, zase rovnali, sokl spadl, schody spadly....

No co vám budu povídat. Pochopitelně se okolo vynořilo dalších asi patnáct věcí... Skončilo to tedy tak, že jsem sokl museli také celý zrenovovat, vysušit, zateplit, obložit. Ty čtyři schody do domu se také začaly sypat, takže vyřešit i toto...

Na zahradě, na které jsme chtěli jen grilovat, lelkovat a čučet do prázdna to rázem vypadalo takhle:




Padla i představa, že na šňůrách pod višní bude viset celodenně minimálně pruhovaná peřina a pinterestově fotogenická kolekce lněných outfitů a letních šatů z mušelínu. Visí tam vždy jen montérky, a jinak to už asi nebude. Jakubovi přišel do schránky katalog super montérek od "Pštrosa" a já je potřebuju taky.

Ale jak už to tak bývá, konec dobrý a všechno dobré. To přeci vidíte z té první fotografie.... I když ne vlastně. Je tam zase chlív, omítka, všechno vystěhované, štafle, že není kam plivnout, a Jakub se vrhl na zastřešování... Máme to na jih, deset let, než vyroste strom prostě čekat nemůžeme. Znáte to :-D










6 komentářů:

  1. Jste uzasni. I my se chystame na predelavani a zvetsovani terasy, takze vam uprimne zavidim, ze to mate za sebou. My to za tyden urcite nedame:-). A uz odpocivejte, jo?! M.

    OdpovědětVymazat
  2. Vy jste prostě borci:)Krásná terasa a ten ňufík je rozkošnej. (myslím toho pejska na konci:):):)
    Krásný víkend přeji.
    Irena

    OdpovědětVymazat
  3. Úplně to vidím živě v barvách... my rekonstruujeme už hodně let a vždycky se zase něco vyoslí… takže každý rozpočet hned navyšuju nejmíň o 30 procent, protože, když už se to dělá, bylo by škoda neudělat ještě tohle a tamto.... tak ať vám to jde od ruky. Eva

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý den,
    Právě jsem dočetla nový Krásný rok na červenec, kde jsem viděla Vaší zastresenou terasu. Manžel si něco takového dlouho přál a já nechtěla,bála jsem se že bude zabednena. Jenže jak jsem viděla tu Vaši, bylo rozhodnuto, manžel je nadšený, už vymeruje a schani tramky. Takže Vám děkuje.
    Moc mě také zaujal závěs, můžu se zeptat, je latkovy, nebo nějak upraveny, kvůli dešti?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den Karolíno, moc vám děkujeme za pochvalu. Snažili jsme se ji právě vymyslet tak, aby to nebyla utemovaná díra. myslím, že se nám to podařilo. Závěsy jsou obyčejné bytové tuším z Jysku. Po praní se mi o pár centimetrů srazily a nechtěla jsem je hned vyhazovat. Na terasu pěkně sednou. "Výhled" z ní je v závětří a navíc je tam poměrně dlouhý přesah střechy, takže se zatím nestalo, aby zmokly. Ale tak nějak jsem usoudila, že je nechám oprat deštěm a větrem a vyhodím je až pak :-D. Mějte se fajn a pochlubte se, až bude hotovo... Já tu verandu také trochu podrobněji nafotím a zveřejním zde, až bude trochu volného času.

      Vymazat