Jaro, kde jsi?


Když jdu někam na procházku anebo cíleně do lesa (což je vždy velká událost, vzhledem k tomu, že bydlíme přímo uprostřed placky rozkládající se okolo Kolína, kde jsou jen pole řepky, opia a jabloně), beru s sebou tu obrovskou a extra pevnou nákupní tašku z Lidlu. Neustále domů tahám kvanta šišek, mechu, klacků, poražených stromů, kůry, kamení, opuštěných betonových trpaslíků a když se poštěstí (jednou se poštěstilo) i paroží. Naplním tašku a pak skuhrám, že je to těžký, a Jakub je nucen táhnout několik kilometrů toho kýčovitýho, betonovýho a hlavně asi patnáctikilovýho trpaslíka. Jednou, až bude na naši zahradu opět krásný a zelený pohled vám ho fotograficky představím. Jmenuje se Radim a je opravdu hnusný. Ale je náš. Už se s námi i stěhoval a dožije s námi.

Dnes jsem dostala výrobní nutkání, šla se pohrabat v dřevníku a našla klacek. Je to klacek z Jakubova oblíbeného lesa a jediného, kde je ochoten sbírat houby. Nechtěl, abych ten klacek tahala - rozumějte tahal, protože já jsem v té době měla už slušné těhotenské břicho, ale nedala jsem se. Až dnes přijede z práce, jistě se mu nová velikonoční výzdoba bude líbit.

Příčí se mi, vyrábět takovou blbinu, a nakupovat si na to materiál na eshopu, takže jsem to pojala v minimalistickém stylu a jediné, co jsem v poslední době zakoupila, byly tetovačky na vajíčka za 8 Kč. Myslím, že sem budu věšet každou chvíli něco. Nejprve jsem chtěla fotografie na provázek a malý kolíček, ale nemám malý kolíček, nemám teď žádné vyvolané fotografie a věším zásadně nakřivo. Ale s dřevěnými korálky, vyfouknutými vejci a peříčka, které mi upadlo z lapače (v mém případě rozuměj přivolávače) nočních můr, se mi to myslím podařilo. Ještě jsem si vysnila větvičku stočenou do věnečku, ze které vyčuhují mladé zelené lístečky, ale nic takového zatím bohužel neexistuje.





Tak jaro, už pojď. Máme toho dost a chceme na zahradu. Včera jsem zasadila keřík levandule a novou růži, ale jakmile začal proletovat sníh, další zahradní činnosti jsme zavrhli.

A.

Zrození předsíně a nové cihlové zdi


Při jakémkoli dokumentování změn v kuchyni jsem se záměrně vyhýbala jejímu vstupu.

Má bohatou historii. Když jsme se přistěhovali, tak byl na nás moc nízký (on 190, já 180). Podivná futra jsme tedy vybourali, a asi o 10 cm zvýšili "průlez". Pak nás tlačil čas a musela stát nová kuchyně. Postavili jsme kuchyň a futra nebyla dodělaná. Byla to taková rozdrobená okousaná díra. Pak jsme ji tedy jakž takž zapravili, celý vstup do kuchyně natáhli do lepidla a dumali, co dál. Dumali jsme na můj vkus dlouho. Až jsme jednoho dne dodumali a rozhodli se, že tam dáme cihlové pásky. Já je mám strašně ráda. Je to teda piplačka... Představa lepit je na fasádu mě docela děsí. No tak ale aspoň na tu přístavbu, to bychom mohli zvládnout.

Takže.... Nakoupíte potřebné množství cihlových pásek. Barevná škála je široká, je z čeho vybírat. K tomu speciální tmel/spárovací hmotu. Hřebenem na zeď nanášíte tmel, přikládáte pásky, dostřiháváte, nahříváte, aby se v rozích nelámaly a štětečkem rozpatláváte spáry.... Až do zblbnutí... Mohlo by se zdát, že je to poměrně čistá práce, ale není tomu tak. Lepidlo bude opravdu všude. A opravdu lepí. K dlažbě na podlaze se každá kapka přilepí tak důkladně, že na odstranění budete potřebovat kovovou špachtli a tři kola vytírání s pomocí nějakého písku na úklid. Pokud byste pracovali na měkké podlaze, jako je například lino, doporučuji předem vše zakrýt. Výsledek je velmi efektní, trvanlivý, fotogenický a nevím jaká superlativa bych mohla ještě použít. Zeď o ploše cca 6 metrů čtverečních vyjde zhruba na 4000 Kč.






On má radost.... Teď by ty pásky cpal nejraději všude ♥

A pro vaši představu, jak pěkně to tady vypadalo, když jsme na to před 2 lety poprvé sáhli. Velký fotospeciál o předsíni připravujeme, až to úplně doladíme....





DIY jídelní stůl


Vzhledem k našemu úspěšnému rozšiřování rodiny bylo zapotřebí se také zamyslet, kde budeme všichni stolovat. Matýsek s námi samozřejmě normálně sedává a Charlottka se připojí co nevidět. Už od dob našeho malého bytečku v Úvalech nás šíleně rozčiloval náš rovněž malý stoleček. Pokud jste si chtěli přinést ke stolu víc jak jeden talířek či skleničku, museli jste svého přísedícího odkázat k obědu na podlaze. Když se nás sešlo víc, rovnou jsme se na nějaké prostírání vykašlali a rozesadili se před domem na chodníku :-D Ale k věci....

Kombinace kovu a masivního dřeva u nás vede na plné čáře. Vymysleli jsme si (ne, nakonec jsme zjistili, že nejsme tak moc originální, těchto stolů je plný Pinterest) stůl, který bude mít kovovou základnu a desku z dřevěného masivu. Rozměr stolu je pro čtyři osoby velkorysý. 160 na 80. Předpokládám, že se nám tam teď vejde všechno jídlo a navíc obligátní vázy, svícny, slánky a pepřenky, které jsem si také nemohla dovolit a neustále šoupala a odnášela. Navíc když přijde návštěva, můžeme do čela přidat další dvě židle. A je to...

Kovová konstrukce stolu je v černé matovce a na dřevo jsme vybrali úpravu dub-antik. Vypadá to S K V Ě L E....

Včera jsme také vymýšleli, co s židlemi. Budou černé, bílé, tramvajové, anebo jen lavici? Naše staré tři židle byla taková rozviklaná a různě natřená všehochuť sem tam od malířské barvy... Žádná nádhera... Ale největší boj byl u nás vždy o proutěné křeslo, na kterém byla ovčí kožešina (říkáme mu vikingský trůn). Každý na něm chtěl sedět. Už jsem se smiřovala s tím, že mu budu muset vymyslet nějaké jiné místo doma anebo nedejbože nechat ho opršet na zahradě. Nešlo pod původní stůl zasunout, zabíralo tedy moc místa.... Ale pozor, teď to přijde.... My jsme totiž ten nový stůl udělali asi o 3 centimetry vyšší než je standart, trůn tam padne jako ulitý. A bylo rozhodnuto. Rozkaz pro Jakuba zněl jasně: "Až pojedeš z práce, dovez další trůny". Kromě Matýskova Jitra (rostoucí židle) máme tedy dospělácké sezení v proutí. Vypadá to navýsost skvěle. Posuďte sami ve fotogalerii. Samosebou dodávám i fotky z výroby. A dotazy? Vítáme....

A+J+M+CH