Velký předsíňový speciál


Je tomu něco málo přes dva roky, kdy jsme si řekli, že se tedy vrhneme na výměnu té prasklé podlahy v předsíni, všechno, co je rozbité, zapravíme a bude to OK. Nebylo...

Tenhle extrémně členitý, složitý a rozbombardovaný prostor nám to dal pěkně sežrat. Topení vedené přes práh - muselo se překračovat, vykopat podlahu, vyztužit ji. Nové stěny. Nové stropy. Nová elektrika. Nové všechno. Dnes, konečně, je hotovo... I když ne vlastně. Musím vzít maličkatý hadříček a opucovat všechny opatlané lištičky od  malování. Detail, ale už nemůžu. Občas tedy vytáhnu z přebalovací tašky vlhčený ubrousek a aby se neřeklo, něco ošmrdlám :-D

Vím, že téma předsíně už tady jednou bylo, ale stále to nebylo ono. Nebylo vymalováno. Chybělo zrcadlo. Vybírala jsem ho opravdu dlouho, hned tak se mi totiž nějaká seriová výroba nelíbí. Tradičně mi mé přání tedy splnil Kuba. V minulých týdnech jsme u něj objevili další nevídané nadání a sice vyrábění úžasných rámů, ať už na fotografie anebo právě na zrcadla. Barvu jsem si tedy vymyslela a aplikovala sama (abych jen nečuměla s otevřenou papulou). Kdyby to někoho zajímalo, je to křídová barva z Hornbachu v odstínu Cottage green. Ladí mi s kuchyňským robotem :)

Pohleďte tedy dále do galerie. Je tu několik novinek a vychytávek.  Židličkový věšák na brýle, složenky a telefony, v minulém příspěvku zmíněné nestínidlo na lampu, nový závěs, za kterým se ukrývá skříň na oblečení, ohrádka pro náměsíčné psy a sob nade dveřmi... A kalendář z Bella Rose s otáčecími daty, dny a měsíci, na kterém máme většinou úplně špatné datum a když už se mi to podaří sladit, stejně tam zůstane alespoň ta neděle....

No a na konci příspěvku najdete fotky "před". Až mě z toho pobolívá žaludek, když to teď vidím. Ale stálo to za to :)






















Mého srdce šampióni


Dnes vydatně prší, jsme po dlouhé době skoro celý den doma, tak jsem si řekla, že by bylo zajímavé po letech prolétnout těch milion giga fotografií, co se mi za moji fotografickou aktivitu nastřádaly a vyzobat ty, které i po letech vnímám intenzivně a mám je ráda...

Ty černobílé portréty, to je jasné. Rodina... Ty "modré", to je něco jiného. První je místo, kde jsme měli naši čtyřčlennou svatbu, byla mimochodem úžasná a vřele vám tento "partizánský" krok doporučuji :-D Jednou se o naší svatbě chystám něco napsat, neboť bych na ní s postupujícím věkem nerada zapomněla.

A druhá fotografie, to je naše nejoblíbenější místo a výhled na světě. Kdo uhádne, kde to je, vyhrává bonbón. Anebo ne... Vyhraje plato domácích vajec. Mám jich právě plnou chladničku a nestíháme je absolutně jíst :)









♥ Krásný mokrý den ♥


DIY industriální nestínidlo



Před nedávnem jsme se u Martiny z Decór Blanc nadchly pro betonové tvoření. Zkoušeli jsme pár kousků. Diamant především. Výsledkem byla spíš taková písková bábovka, jen si šlápnout... Chtělo to plán. Plán na diamant opravdu nezničitelný. Nuže tady je. Pěkně svařovaný, z ocelových roksorů... Tento styl teď hodně frčí, ale ten náš, anebo váš, který si podle naší inspirace vyrobíte, vydrží navěky. Celé odpoledne chodím, zkoumám ho a fotím z různých úhlů a pozoruji stíny, které vrhá na zdi... Drží na objímce z Ikei, stejně jako krásná retro žárovka. Předsíň se pomalu chýlí ke konci. Teď už vlastně postačí jen přemalovat nové štuky, posledních pár metrů lišt a může se to směle propadnout při rekonstrukci podkroví :-D 



Co umí domácí pizza pec?


Umí zdobit zahradu, umí popálit ruku a ožehnout obličej, a v neposlední řadě nás umí nakrmit. Upeče pizzu, pekáč s masem a na zbytkovém teple dobrý chleba. Taky foccaciu s olivami a rozmarýnem, ale tu se mi nikdy nepodařilo vyfotografovat. _Zmizí hned...







O víkendu roztopíme, abychom si uklidnili nervy před nadcházející výměnou střechy. Strávníci jsou srdečně zváni :) 

Nahlédnutí do ložnice a další DIY



Pokud naše ložnice právě nefunguje jako pelíšek pro mláďata, tak se mi tam vyjímečně podaří i vysát, na sluníčku prohřát peřiny a celkově tomuto pokoji dát glanc opravdové ložnice a té správné odpočinkové zóny :-D Moje snaha bývá totiž přibližně do pěti minut zlikvidována nanošením všeho možného od potravin po šroubováky. Matěji :-D

Dnes mě po návratu z procházky s kočárem čekal další dárek domácí výroby. Zrcadlo na líčení. Opravdu. Se zrcadly máme totiž odjakživa problém. Máme jedno nezarámované v dřevníku, které střídavě nosíme po zahradě, Jakub se u něj holí (on se holí málokdy, ale když už, tak je to veliký), já vymýšlím, kam ho pověsíme, ale vůbec nám vlastně nikam nepasuje. Blbej rozměr prostě... Dnes bylo slavnostně rozřezáno a vsazeno do s láskou vyrobeného dřevěného rámu. Kuba se dal do rámování a kromě obrovkého portrétu dětí, který jsem vám představila už v minulém příspěvku, oblékl i tohle zrcadýlko. Dřevo bylo opravdu potrápeno drátěným kartáčem, pak natřeno černým Eternalem, pak znovu přejeto pro změnu smirkem a nakonec, tramtaradá ... pozlaceno lístečkovým zlatem. Myslím, že se s tím zlatí také umělecké písmo. Povrch se na vybraných místech natře speciálním lepidlem a přes to se zkrátka přikládá ten "lísteček". Teď tady na mě Jakub volá, že prý má i měď, což mě dovedlo přímo do extáze a vymýšlím si už další věc, kterou opravdu nutně potřebuji "poměďit".

Jinak tedy naše ložnice je celá vedena velmi jemně a romanticky. Poslední dobou si hodně potrpím na starorůžovou, na vzory jako za našich babiček, pruhované peřiny, háčkované dečky a kytičky. K dokonalému štěstí mi chybí už jen rolety, které udělají absolutní tmu a lněné závěsy... Naštěstí Kuba proti mému vkusu nic nenamítá, ten totiž usne všude. I kdybych tam nalepila fototapetu s vodopádem či podobným tropickým výjevem a umístila vodní postel jako z Diskopříběhu...  Dvojky.

Dobrou noc ♥