Trámy v kuchyni


Kuchyně, i když je vlastně už 3 roky smontovaná a slouží přesně tak, jak jsme si ji vymysleli, její celkový vzhled se s plynoucím časem dotváří. Myslím, že zrovna tady nemusím dlouze vysvětlovat, co jsme naposledy přidali :)

Minulý týden jsem muži přichystala překvapení doslova skryté za oponou. S Matějem jsme mu uklidili dílnu a pak celý den cvakali zubama, protože překvapení, to není nic pro nás. Ale vydrželi jsme. Když přijel domů, první, co standartně udělal bylo to, že vběhl do své dílny. A tam, pod látkou ze starého divadelního brokátu, kterou jsem kdysi dostala od babičky, čekala krabice s úžasnou (ano, měsíce se u nás nemluvilo o ničem jiném) protahovačkou na dřevo....

Následující den skoupil celou pilu v Úvalech, a jal se protahovati. Piliny byly (tedy až do včerejšího dne - zase úklid dílny jako překvapení) do výšky průměrného trpaslíka, ale dřevo na trámy hladké, sametové a všichni jsme ho museli povinně hladit a volát "óóóó" a "ááách".

Od té doby mám už nový jídelní stůl na zahradu a právě ty trámy, které jsem vám dnes nafotila. Staření dřeva je u Jakuba už samozřejmostí. Dovedl to podle mého názoru k dokonalosti a vyvinul zcela unikátní systém. Dřevo má krásnou karamelovou barvu a úžasnou strukturu. Detailnímu postupu, jak podobného vzhledu dosáhnout, se budeme určitě věnovat v jednom z následujících článků.

Tak teď si to už konečně prohlédněte, a pokud se vám tato proměna líbila, nechte nám klidně nějaký vzkaz.

PS: na úplný konec jsem připojila fotografie z úplného počátku ještě před velkým zásahem












Rekonstrukce střechy. Svépomocí. 2. díl



Nebudu Vám lhát. Bylo to náročné. Od prvního bouchnutí kladivem, až do toho posledního. Skoro celý červenec velmi originální zábavy, ze které si můj muž odnesl několik opravdu bolestivých úderů kladivem, krásné opálení a já tik v oku.

Mnoho lidí se nás ptalo, jak je možné, že jsme se do toho vrhli sami a Kuba, až na pár dní, kdy tu měl pár pomocníků, vlastně celou střechu na 90 let starém domě naprojektoval a poté vlastnoručně zbouchal sám...

Bylo to takhle. Ještě před pár měsíci jsme měli naplánovaný standartní postup většiny smrtelníků, objednaného klempíře a do začátku přesvědčení, že i když si tedy téměř všechno dokážeme bez větších problémů udělat sami, střecha je silný kafe, prostě si netroufneme a necháme práci profíkům... A potom, pomalu a plíživě se na světlo začínali vynořovat špatné informace, nespolehlivost - kterou při pro nás tak důležitém projektu a asi té největší investici, do které v rámci našeho domu půjdeme - prostě nechceme tolerovat, jsme se postupně rozhodli, že pokud si to máme podělat, poděláme si to sami. Nebudu se o detailech rozhodnutí moc rozepisovat, ale alespoň v bodech...

1) Rozpočet - několikrát špatně,

2) "na stavebním úřadě prosímtě nic neřeš, já to vždycky dělal bez toho a nic se nestalo",

3) den před plánovaným začátkem stavby jsme neměli cenovou nabídku bez asi dvaceti chyb...

A to ani nemluvím o tom, že kdybychom to nechali na jiných, neměli bychom dřevo ošetřené proti houbě a dřevokazům. Taky zbytečný, že jo...

Nakonec to tedy dopadlo tak, že se Kuba rozhodl pro vlastní režii. Nakoupili jsme materiál, krásná střešní okna, Kelišová oběhla ves, sehnala brigádníky, oznámila vše na úřadech a posbírala encyklopedické znalosti. Přijel pomoct také brácha s mamkou. Mně začaly tři týdny strachu. Nejprve z toho, že Kuba určitě spadne, že ze mě udělá nepříliš mladou vdovu a z dětí poloviční sirotky. Tento strach se v následujících dnech, kdy jsem zjistila, že můj muž není ve skutečnosti muž, ale přinejmenším opice, přetavil ve strach z toho, jestli ten ukrajinec, který nám právě ten den pomáhá, má vůbec zdravotní pojištění, a pokud spadne a poláme se, co s ním budeme dělat. Popřípadě kde ho zakopeme, když je teď půda jako troud. Pardon za černý humor, nemohu si pomoct. A opravdu je to jen humor, upozorňuji slabší povahy...

Nakonec to dopadlo dobře. Kuba má už skoro zahojené mozoly, které se mu vytvořily na místě, kde měl původně nohy a mně občas i po dvou týdnech po skončení rekonstrukce, vyjede z ruky další deseticentimetrová tříska. Máme krásnou střechu, je rovná jako podle pravítka, neprší nám na hlavu, neboť neprší nikde,  a ještě asi 30 let budu občas na zahradě anebo v chodidle nacházet kousek černého plíšku či hřebík.


Rekonstrukce střechy. Svépomocí. 1. díl


Náš dům je dědeček. Trpěl již několika chorobami a během těch let se na něm stihlo vyřádit ještě několik šikovných řemeslníků. Loni touto dobou jsme k němu tahali fungl nový městský vodovod a při té příležitosti dostal i novou kanalizaci. Trávicí soustava tohoto pána tu sice nějaká byla, avšak byla vedena zcela originálně a způsobila nám nemalé potíže... Nicméně k věci... Střecha bylo velké téma a několik týdnů (ehm... měsíců) se u nás skloňovalo ve všech pádech, až se mi zdá, že se spolu ani normálně bavit nedokážeme. Nakazila jsem tím i naší mámu, která teď prakticky vůbec nevnímá, kudy chodí, ale velmi přesně ví, kdo má jaký druh krytiny, proč si sakra ty lidi z toho nečistí ty lišejníky, ten má křivý krovy, tohle je falcovka?, hele bramac atakdále, atakdále, neustále :-D

Přináším vám fotogalerii té sakra špinavé a sakra těžké práce. Jste li odvážní a chcete se do toho pustit sami, velmi si to dopředu promyslete a naplňte lékárničku či ledničku libovolnými uklidňováky...




















Víte, ono se totiž dnes už finišuje, to znamená, že když ten nahoře (na střeše, čili Jakub a pomocník Jura) dá, zítra to bude opravdu, ale opravdu hotovo a krásný.


Hezký horký den ♥


And a winner is...



komentář č. 17... Výherkyně se mi určitě ozve sama, ale kdyby ne, anebo kdyby nakonec řekla "fůj, to jsou ale hnusný prkýnka, ty se budou hodit akorát do toho krbu", tak je dáme číslu 9, a takdále :-D


♥ Krásný den ♥

Dubová servírovací prkénka - soutěž o ně - a také provokace dobrotami


Včerejší den se nesl ve znamení prkének... Chtěli jsme si alespoň na okamžik odpočinout od myšlenek na střechu, takže jsme vyrazili do víru velkoměsta (rozuměj potraviny v Poděbradech) a nakoupili dobroty. Večer jsme počkali, až drobotina usne, a pak jsme to všechno sežrali.

Celou dobu jsme se ale radovali nad těmi prkénky. Servírovací prkénka jsou z tvrdého, nádherného, dubového dřeva a vyrábí je Jakub. Jak také jinak.... Na světě jsou první sady. Jedno je velké, druhé je menší, aby, když stojí opřené o linku a čekají na nálož dobrot, krásně vynikly...

Chtěli byste také takové? A budete na ně hodní? To znamená:

nelouhovat ve vodě

neumývat v myčce, ale citlivě opláchnout pokud možno bez agresivního jaru

co pár týdnů pořádně promastit (sádlem, anebo pro sádlofobiky klidně olivovým či kokosovým olejem)


Pokud tedy po duběnkách toužíte, napište mi do komentáře, co budete mlsat jako první. Sýry? Ovoce? Masovou nálož? Anebo se nám jen svěřte, že se vám prkénka budou na podzim hodit na podpal... A 15. července vylosujeme výherní komentář. Nemusíte se podepisovat, ani vkládat žádné kontakty, pokud nechcete, jen si to ohlídejte, příští neděli zveřejníme výherní číslo komentáře.






Velký předsíňový speciál


Je tomu něco málo přes dva roky, kdy jsme si řekli, že se tedy vrhneme na výměnu té prasklé podlahy v předsíni, všechno, co je rozbité, zapravíme a bude to OK. Nebylo...

Tenhle extrémně členitý, složitý a rozbombardovaný prostor nám to dal pěkně sežrat. Topení vedené přes práh - muselo se překračovat, vykopat podlahu, vyztužit ji. Nové stěny. Nové stropy. Nová elektrika. Nové všechno. Dnes, konečně, je hotovo... I když ne vlastně. Musím vzít maličkatý hadříček a opucovat všechny opatlané lištičky od  malování. Detail, ale už nemůžu. Občas tedy vytáhnu z přebalovací tašky vlhčený ubrousek a aby se neřeklo, něco ošmrdlám :-D

Vím, že téma předsíně už tady jednou bylo, ale stále to nebylo ono. Nebylo vymalováno. Chybělo zrcadlo. Vybírala jsem ho opravdu dlouho, hned tak se mi totiž nějaká seriová výroba nelíbí. Tradičně mi mé přání tedy splnil Kuba. V minulých týdnech jsme u něj objevili další nevídané nadání a sice vyrábění úžasných rámů, ať už na fotografie anebo právě na zrcadla. Barvu jsem si tedy vymyslela a aplikovala sama (abych jen nečuměla s otevřenou papulou). Kdyby to někoho zajímalo, je to křídová barva z Hornbachu v odstínu Cottage green. Ladí mi s kuchyňským robotem :)

Pohleďte tedy dále do galerie. Je tu několik novinek a vychytávek.  Židličkový věšák na brýle, složenky a telefony, v minulém příspěvku zmíněné nestínidlo na lampu, nový závěs, za kterým se ukrývá skříň na oblečení, ohrádka pro náměsíčné psy a sob nade dveřmi... A kalendář z Bella Rose s otáčecími daty, dny a měsíci, na kterém máme většinou úplně špatné datum a když už se mi to podaří sladit, stejně tam zůstane alespoň ta neděle....

No a na konci příspěvku najdete fotky "před". Až mě z toho pobolívá žaludek, když to teď vidím. Ale stálo to za to :)