Obývák čekal na svoji finální podobu.... no dlouho :) Původně se jednalo o dva pokoje. Prostřední pokoj - nebo tedy spíš pokojík domu - sloužil jako maličký obývák. Byla tu kachlová kamna, troje dveře, 10 metrů čtverečních, a když se zatopilo, tak teplota rázem vyskočila ke 30 stupňům. Bohužel jen v tomto pokoji. Vedle byl druhý pokoj, podstatně větší, než ten "topný", ale byl zoufale opuštěný a nevyužitý... Z druhé strany je vchod do původní poměrně velké ložnice, nyní dětského pokoje. Naštěstí jsme se sem nastěhovali v zimě, na sněhu, přímo uprostřed topné sezóny, takže jsme poměrně rychle a logicky přišli na řešení. Vybourali jsme příčku, která rozdělovala tyto dva pokoje a postavili novou, která z nyní ohromného prostoru ubrala 1/4 o rozloze 12 metrů čtverečních a dovolila vzniknout úžasné ložnici s oknem do zahrady.
Teď zpětně mi to zní jako pohoda a zábava, ale ono se říká, že lidský mozek má tu schopnost, že nepříjemné události vytěsní a zasune do toho nejzapadlejšího šuplíku vědomí... Tak tedy jen krátce...
Když si vzpomenu na bourání příčky a na to, jak jsme babičky s kočárkem uprostřed února poslali na celý den do světa... Odnosit na zahradu asi 2 tuny cihel, do odpoledne stihnout celý dům uklidit, 100 krát vyluxovat, díru po zdi zabezpečit a večer zde normálně spát, ještě teď mě zabolí kostra. S ročním mimčem to je výzva, ale byla by to výzva i s nyní čtyřletým, protože ten se pro změnu potřebuje do všeho aktivně zapojit a to kango by měl zřejmě na starosti on...
Změnilo se tu vše. Od dispozice, přes podlahy, opravu zdí, vyřezání starého nepoužívaného topení, no a kdo ví, co ještě. Jakub si šíleně máknul a já jsem se nauklízela na několik životů dopředu. "Dobrý, můžeš to smést", "Fakt jo?", "No jasně, je hotovo", "Počkej a co je zase tohle?", "No já jsem ještě musel tady něco dokopnou, nevejde se mi tam todlencto.", "Tak počkej, musím zase vysypat vysavač","Kde je ten smeták","Zajeď pro folii", "Au, moje ruka" a takhle 100x dokola... Do totálního zblbnutí. Ale bylo to skvělý...
Posledním krůčkem bylo obložení stropu. bála jsem se, že to bude strašně náročné, práce se natáhne na měsíc, nebude to držet, bude to padat... Ale naopak, šlo to skvěle... Už asi víte, že jsme si zamilovali dřevo ve všech podobách, takže jsme opět zvolili nádherný a voňavý severský smrk. Materiál kupujeme u Artisan dřevoprodej a musím teda říct, že kvalita je nepřekonatelná. Samozřejmě musíte brát dřevo s označením kvality "A".
Zároveň můžete v galerii okouknout nové šoupačky do ložnice, které jsme tvořili v minulém týdnu. Vydají za samostatný článek na blogu, takže někdy příště :)
Tak se konečně podívejte na fotogalerii již hotového pokoje a na konci bude ještě něco z období budování.
Malá ukázka obkládání stropu. Podhledové kazety jsme se nakonec rozhodly nechat. Přeci jen, není to žádná váha a ještě trochu odizolují zatím neobydlenou a studenou půdu. Konstrukce pro obložení je na závěsech, které se používají při obkládání sádrokartonem. Původní strop byl křivý, přeci jen dům stojí 90 let a navíc se jedná o spojení dvou pokojů
Sláva, našla jsem fotografii z prvních dnů po nastěhování. Tady je pěkně vidět ta původní příčka.
Z druhé strany.
A po vybourání
Dobrý ne? A víte, co bude největší sranda? Až budeme do toho stropu vyřezávat díru pro nové schodiště na půdu. V plánu jsou velké věci... Ale to chvíli počká :-D Teď si budu užívat čistoty a nicnedělání. Zase do víkendu, než nás něco dalšího napadne...
A+J
