Naše roky a plán na ten letošní


Celý život se něco děje. Některý rok stojí obrazně řečeno za prd, některý je nezapomenutelný. Letos bude těch našich společných už 12. To je krásné číslo, moje oblíbené....

A jaké jsou ty naše nezapomenutelné?

2006 - to jsme se potkali
2009 - proč je to tento, to nikomu nepovím
2013 - vzali jsme se a narodil se nám Mucánek
2015 - našli jsme náš dům snů
2018 - narodila se Šalotka (Máme Matěje a Charlottku, ale u nás se málokomu říká tím opravdovým jménem :-D)


Na pár týdnů jsme teď na blog moc nemysleli, největším objektem našeho zájmu je nyní starost o nové miminko. Přesto jsme ale nevydrželi s nervama a v tomhle bezútěšném počasí se nám podařilo zbourat zcela příšernou pergolu, všechno možné doma vymalovat a přestavět a trochu upravit dětský pokoj.

Na rok 2018 máme však velké a smělé plány. Ten zcela zásadní je rekonstrukce střechy. Pokud všechno stihneme podle plánu, tak bychom ještě letos mohli začít připravovat půdu k zateplení a osídlení. Momentálně se ale soustředíme spíš než na to, jak bude podkroví vypadat, tak na barvu střechy a na to, jakou barvu fasády k tomu. Okapy, obložení přístavby domu, sokl, garáž, zámkovka na příjezdovou cestu... V hlavě se mi točí barevná paleta... Bádám, aby to všechno k sobě ladilo a aby se to moc brzy neokoukalo a nezačalo "dráždit". Hlavně budeme vše dělat postupně, tak musí existovat nějaký trvalý plán.

Trocha inspirace z Pinterestu nikdy nezaškodí....
Styl Šípkové Růženky je u mě jasnou volbou. Miluji růže. Rostou mi krásně i navzdory mojí péči nepéči. Jakožto totální zahradnický analfabet vyzbrojený knihou 2000 rad pro zahrádkáře, kterou nemám absolutně čas otevřít, jsem se rozhodla všude nasázet jen růže a levandule. Roky mi snad přinesou trochu volnějšího režimu, kdy se nad tím budu trochu zamyslet a naučit se kam a co, aby se to zelenalo :)






A víte co je nového? Zítra začíná březen.... To to letí


A+K+M+Š


Wifinám a čtečkám navzdory


Máme čtečky. Máme počítač, nějaké notebooky se tady také povalují, o tabletech nemluvě. Ale není nad to, vypravit se na Jiřího z Poděbrad, kde hned nad metrem sídlí pro mě ten nejlepší antikvariát, co si dokážu představit a ulovit si tam nějakou voňavou drahocennost. Majitel je nadšenec do - pro někoho - starých krámů, a já jsem tam strávila mnoho svých poledních přestávek a téměř pokaždé jsem si odnesla poklad. Ať už Kmotra, což já má dokonalá "bible" anebo detektivku od Francise pro mého muže. Od pána za pultem jsem vždy dostala jahodový bonbón a jednou, jen tak pro radost, Mechanický pomeranč...

Ale k věci. Knihy potřebovaly nový domov, protože dosud pobývaly v té nejhorší knihovničce, která vůbec kdy existovala. Nevešly se na výšku, nevešly se ani na hloubku a smutně přečuhovaly ven. Police byly z dřevotřísky a pod tíhou moudrosti se prověšovaly.

A jak jsme na to šli? Nejprve jsme si řekly, jak bude knihovna široká. Následujícím krokem bylo přeměřit knihy... Ty největší a ty nejširší... Podle toho naplánovat kovovou kostru na police. Nakoupit kov, dřevo, šrouby, barvy a jde se na to. Z výroby bohužel tentokrát nemám dokumentaci, neboť povětšinou lilo jako z konve a já byla s miminkem zalezlá v pelíšku a Kuba se činil v dílně. Každopádně opět použil jekly od Kondora, spárovky z borovice 120x30x2,5, ořechovou lazuru a černou matovku na kov. Výsledek posuďte sami. Rázem jsem zjistila, že mám knih opravdu málo a hromadu mohu ještě adoptovat. I když času na čtení teď moc není... Ale doufám ve světlejší zítřky a maluji si budoucnost v podobě hrajících si dětí na rozkvetlé zahradě s maminkou čtoucí si pod stromem plným zralých višní...


Mějte se krásně ♥ A+J+M+CH