Rekonstrukce střechy. Svépomocí. 2. díl



Nebudu Vám lhát. Bylo to náročné. Od prvního bouchnutí kladivem, až do toho posledního. Skoro celý červenec velmi originální zábavy, ze které si můj muž odnesl několik opravdu bolestivých úderů kladivem, krásné opálení a já tik v oku.

Mnoho lidí se nás ptalo, jak je možné, že jsme se do toho vrhli sami a Kuba, až na pár dní, kdy tu měl pár pomocníků, vlastně celou střechu na 90 let starém domě naprojektoval a poté vlastnoručně zbouchal sám...

Bylo to takhle. Ještě před pár měsíci jsme měli naplánovaný standartní postup většiny smrtelníků, objednaného klempíře a do začátku přesvědčení, že i když si tedy téměř všechno dokážeme bez větších problémů udělat sami, střecha je silný kafe, prostě si netroufneme a necháme práci profíkům... A potom, pomalu a plíživě se na světlo začínali vynořovat špatné informace, nespolehlivost - kterou při pro nás tak důležitém projektu a asi té největší investici, do které v rámci našeho domu půjdeme - prostě nechceme tolerovat, jsme se postupně rozhodli, že pokud si to máme podělat, poděláme si to sami. Nebudu se o detailech rozhodnutí moc rozepisovat, ale alespoň v bodech...

1) Rozpočet - několikrát špatně,

2) "na stavebním úřadě prosímtě nic neřeš, já to vždycky dělal bez toho a nic se nestalo",

3) den před plánovaným začátkem stavby jsme neměli cenovou nabídku bez asi dvaceti chyb...

A to ani nemluvím o tom, že kdybychom to nechali na jiných, neměli bychom dřevo ošetřené proti houbě a dřevokazům. Taky zbytečný, že jo...

Nakonec to tedy dopadlo tak, že se Kuba rozhodl pro vlastní režii. Nakoupili jsme materiál, krásná střešní okna, Kelišová oběhla ves, sehnala brigádníky, oznámila vše na úřadech a posbírala encyklopedické znalosti. Přijel pomoct také brácha s mamkou. Mně začaly tři týdny strachu. Nejprve z toho, že Kuba určitě spadne, že ze mě udělá nepříliš mladou vdovu a z dětí poloviční sirotky. Tento strach se v následujících dnech, kdy jsem zjistila, že můj muž není ve skutečnosti muž, ale přinejmenším opice, přetavil ve strach z toho, jestli ten ukrajinec, který nám právě ten den pomáhá, má vůbec zdravotní pojištění, a pokud spadne a poláme se, co s ním budeme dělat. Popřípadě kde ho zakopeme, když je teď půda jako troud. Pardon za černý humor, nemohu si pomoct. A opravdu je to jen humor, upozorňuji slabší povahy...

Nakonec to dopadlo dobře. Kuba má už skoro zahojené mozoly, které se mu vytvořily na místě, kde měl původně nohy a mně občas i po dvou týdnech po skončení rekonstrukce, vyjede z ruky další deseticentimetrová tříska. Máme krásnou střechu, je rovná jako podle pravítka, neprší nám na hlavu, neboť neprší nikde,  a ještě asi 30 let budu občas na zahradě anebo v chodidle nacházet kousek černého plíšku či hřebík.


12 komentářů:

  1. Klobou dolů, jste borci (asi hlavně Váš muž). Máte opravdu krásnou střechu ! Šá

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme. A máte pravdu. Můj muž je vyjímečný. A střecha se nad komplimentem právě zatetelila blahem. A vedrem :-D

      Vymazat
  2. Pobavila si ma, ďakujem. A strecha vyzerá parádne! Len tak ďalej! Jolana z yellowhouseideas.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  3. Jste dobří, klobouk dolů vám i vašemu muži! Střecha je krásná.

    OdpovědětVymazat
  4. krásnééé,co jste použili za krytinu...je to Lindab nebo špatně vidím.....Pavla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavlo, je to Legos. To samé jako Lindab.

      Vymazat
  5. Váš domeček je krásný ..... překrásný.
    A Vy dva jste úžasně pracovití. At se Vám i dál takto daří.
    Krásné letní dny Lenka

    OdpovědětVymazat
  6. Obdivuji Vás, s jakým vtipem dokážete komentovat události a činnosti v domě.Líbí se mi soudržnost Vaší rodiny, pracovitost Vašeho muže.Takových lidí bychom potřebovali víc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme vám. Článek o tom, co jsme dělali však píšu raději s malým časovým prodlením, protože v té chvíli to většinou nekomentuji zdaleka tak vtipně, jako po pár dnech od finálního úklidu :-D

      Vymazat