Veverčák Lojza ♥

O víkendu, když u nás byla na návštěvě mamka a jako obvykle jsme se chystali, že ji s dětmi půjdeme vyprovodit, jsem dostala spásný nápad, že vlastně před celou rodinou nakamufluju, že jdu jen s odpadky a uklidit hračky na zahradě, a s mámou vyrazím sama. Nenápadně jsem se tedy před dětmi vyplížila a po ohromném okruhu přes několik okolních okresů a vyprovodění mámy na vlak, jsem se vracela naší již známou cestou okolo rybníka Benešáku. 

Zrovna, když jsem (přísahám) přemýšlela o tom, jak se louskají lískové ořechy, kterých mám ve spižírně celou velkou sklenici, jsem na druhém břehu rybníka potkala souseda, kterému z kabátu čouhalo cosi rezavého. Veverka. Normální maličkatá veverka na vodítku, plná kapsa vlašáků, babí léto... Pár kiláků v nohách... Neskutečný...

S pánem se od vidění známe vlastně už od doby, co jsme se do Dobřichova přistěhovali, ale netušila jsem, že má takovouhle zvláštní zálibu. Zkrátka takovou, že když najde něco opuštěného, buď to vypiplá a pustí na svobodu, anebo si ho ta drobotina zamiluje a zůstane s ním. Jako třeba Lojza.

A jak k němu přišel? Při kácení stromů našel hnízdo. Pro všechny Lojzovi sourozence už bylo pozdě, ale tenhle polomrtvej 5 dkg čumrdlík dostal druhou šanci. 

Asi vám musí být jasné, kde skončila celá sklenice ořechů a že už jsme u Lojzi byli s celou rodinou na návštěvě... Tak se taky potěšte...

Myš kaká!

Jedno je jasné a lety prověřené. Ožívám v říjnu. V lepším případě v září... Nikoli kvůli říji, ale kvůli tomu, že začíná pro mě ta naprosto dokonalá roční doba, kdy mi z jedné strany naplno jede trouba, z druhé strany kachlovky, z třetí strany aromalampa a z čtvrtý strany mele pusou můj Matěj, kterému dovolím být úplně celý den v pyžamu, koukáme na pohádky, divný herní videa na youtubu a mlsáme u toho. Tohle je den podle mého gusta. Chceme se užít, být spolu, hřát se a pěstovat si náš humor a bavit se o věcech, který chápeme jen my dva

V létě valnou většinu dní předstírám, že mě to baví na koupališti, že mi nevadí mouchy, že je skvělý, že je ještě v 10 večer světlo, že je zábavný, když můj ksicht dosáhne stejné rudé barvy jako mé vlasy a vůbec. Jediný na létu dobrý jsou ty rajčata. A bouřky. Šaty se podle mého názoru a vyzkoušení dají nosit celoročně, špeky se na podzim pěkně schovají, makeup drží... Na podzim nemusím nic předstírat. Dokonale mi to sluší (hahaha), dobře se mi dýchá i spí a v hlavě mi to šrotuje jako o závod.

A hlavně. na podzim mě každoročně posedne absolutní sběračský, tvořící a vařící šílenství. Hodí se to dokonale. Jídla, co vás zahřejí už jen barvou. Barevné dýňové a zelné polévky, pastýřský koláč, šípkové čaje. A MOUSSAKA...

-Maminko, co to je? Lazáně?
-Musaka!
-Myš kaká?
-♥

Podělím se o recept, ale nečekejte gramáže, spíš tipy, jak to dělat, aby to chutnalo. Množství ingrediencí odhadněte a připravte si tolik, aby spíš zbylo, než chybělo. Protože když zbyde, vždycky doma najdete nějakou menší zapékací misku, do které ze zbylých surovin připravíte ještě jednu bonusovou porci.

Základním pravidlem přípravy moussaky je to, že každá ze surovin se před zapékáním připraví. Uvaří, opeče, osmaží.... Pokud byste do zapékací mísy naskládaly syrové maso, rajčata, plátky lilku a brambor, polili to bešamelem a vrazili do trouby, nedopadne to dobře.

1) Maso

Mleté hovězí (anebo buďte klidně odvážní a pusťte se do jehněčího) orestujte na cibulce a česneku. Posypte skořicí (přiměřeně, přiměřeně), zalijte rajčatovou passatou, nechte chvíli bublat a duchuťte.

2) Brambory

Hodí se spíš takové ty tužší, nerozpadávací. Uvařte je do poloměkka, nakrájejte na plátky a lehce opečte na máslíčku.

3) La Bešamela

Máslo, hladká mouka, mléko, bobkový list, muškátový oříšek, sůl a bílý pepř. Tady není co dodat.

4) Lilek

Alfa a omega moussaky. Nakráje ho (je!!! alespoň 3 pěkné lilky na velkou zapékací mísu) na asi centimetrové plátky, rozložte na pečící papír, pěkně osolte, opepřete a pořádně zastříkněte olivovým olejem. Lilek hodně "chlastá", tak se toho nebojte. Můžete přidat také nasekaný tymián anebo medvědí česnek... Dle chuti... A v troubě opéct dozlatova. Plátky nesmí být zelené.

PS: žádné okapávání lilku. Ty ze supermarketu to opravdu nepotřebují

A nakonec, tramtaradááááá. Vrstvy!!!

Je úplně jedno, pokud vám jednotlivá patra před vrstvením vystydnou. Vlastně všechno kromě bešamelu je možné mít připravené i den předem. V ten slavný moussakový den jen vystřihnete bešamelovou omáčku a zapékáte.

A jak to skládat?

1) brambory - plátky rozprostřete do zapékací mísy a osolte
2) maso
3) bešamel
4) lilky - "nahusto", ať se klidně překrývají
5) zase maso
6) zase brambory - zase trochu osolit
7) bešamelová peřinka

A teď s tím do trouby. Nechte to pod grilem asi 40 minut, ale pozor, kontrolujte, ať vršek nezčerná... Před koncem pečení se dá celá moussaka ještě posypat kupou sýra, ale povinné to není a dělám to jen občas. Pokud ji uděláte hodně, v lednici vydrží pod alobalem klidně 3 dny. A krásně se rozleží... Ale ona většinou nevydrží.

A to je vše, přátelé....

♥

Stůl navěky

Někteří z vás možná zaregistrovali, že naše projekty teď každý měsíc vychází v nádherném časopise Krásný rok (dříve se jmenoval Krásný venkov). Dostalo mě to do situace, kdy už mi přijde blbý sem na blog kopírovat úplně to samé, co vyjde v časopise. Ale protože se jedná o nové projekty, také mi došlo, že tím, že je na blogu úplně vypustím, blog prakticky skončí. A to nechci. Takže jsem se rozhodla, že tady budou. Trochu se zpožděním oproti papírovým článkům, ale budou. 

A co se tedy stalo? Stůl se stal.... Měli jsme ho sice už jednou vlastnoručně vyrobený, ale roční používání nás utvrdilo v tom, že z obdélníku uděláme čtverec a seženeme tvrdé dřevo. Borovicové spárovky, které byly na tom původním, krásně posloužily jako police ve výklenku v předsíni...

Naši sousedi ve vesnici měli v kůlně silnou dvoumetrovou fošnu z bukového dřeva, kterou používali jako nájezd s kolečkem do kontejneru. Týdny jsem okolo ní chodila a vyprávěla o stolu, který by z ní mohl vzniknout. Věnovali nám ji. Byla prasklá a prohnutá, takže bylo potřeba jí nařezat a ohoblovat tak, aby "nová" prkna byla rovná a stejně vysoká. Vznikl velkorysý čtverec o rozměru 100x100 cm, u kterého jsme zároveň zachovali přírodní detaily, jako je okraj fošny, ze kterého jsme jen oloupali kůru. Spáry jsme přiznali. Charlottka se při každém jídle baví tím, že do nich zapíchá všechny příbory, co jsou zrovna na stole... Ocelové podnoží Kuba trochu zkrátil, uprostřed znovu vyvařil... A je to...

Sedíme všichni naproti sobě, i když stůl není kulatý. Oblé tvary v interiéru mít nemusím. Zároveň jsme nepoužívali žádnou lazuru ani barvu. Prostě jsme ho nechali jen tak, jen ho občas přejedu měkkým kartáčkem a natřu na noc olejem. Do rána je i po důkladném používání s dětmi, jako nový. Prostě naše nové kuchyňské prkénko...

O vítání podzimu

Přestože byla, díky častějším dešťům, letos přes léto zahrada v plném květu a zeleni, nejsem úplný fanda horka... Podzim každoročně vítáme průvanem v peněžence za dýně, chryzantémy a vřesy. Navíc mě posedne totální šílenství, kdy suším kila šípků a šišky jsou prakticky po celé zahradě a domu. Úspěšně jsem s tím nakazila i zbytek naší rodiny, protože z poslední procházky mi Kuba s dětmi přivalil nejprve plné náruče od smůly olepených šišek a včera dokonce batoh plný kaštanů...

Zahrada k mé velké radost začíná opravdu krásně zarůstat. Když jsme se před více než čtyřmi lety přistěhovali, byla tu jedna višeň a dvě řady tújí. Od té doby ubyly túje, přibyly dvě jablůňky, švestka, meruňka a paulownie, která je dokonce něco jako člen rodiny. O hortenziích, levanduli, komuli a asi stovce trvalek, o jejichž názvu nemám šajna, nemá asi cenu vyprávět....

Ale hlavně... Mám dvaadvacet keřů růží, z nichž některé od loňského podzimu, kdy jsem je sázela do země, hodně povyrostly a začínají dělat parádu. Je tedy fakt, že jsem si s různými chorobami užila dosytosti, ale zdá se, že ani jedna nakonec neodešla. Na padlí, rez i skvrnitost jsem však odborník a popíchaly mě také pořádně, když jsem je vyvazovala, oštipovala a čistila zem okolo kmínků. Růže si zaslouží vlastní fotogalerii a já na ní postupně pracuji.

Jinak tedy zveřejňuji pár zářijových momentek a detailů od Kolouchů

PS: Novinka..... Máme novou kočičku. Jmenuje se Hermiona, přepřede i televizi a je to úplně neobyčejná kočka domácí, tříbarevná, a to prý nosí štěstí. Tak já vám trochu toho kočičího štěstí posílám i k vám domů

♥

Slepičí domov

Kurníček žádný nový projekt není. Dalo by se říct, že já doslova žiju slepicemi. A zároveň u mě dlouho nic nevydrží na jednom místě. Tedy kromě manžela. S tím už to tlučeme 13 let :-D Každopádně ať už nábytek, pokojové květiny anebo nátěry, vše se u mě v astronomické rychlosti mění anebo stěhuje pomalu co roční období. No dobře. Klidně několikrát za měsíc vymýšlím nějaké změny a zlepšováky.

Jedno poledne, kdy Charlottka spala, jsem si vzpomněla, že absolutně miluju styl severských červených dřevěných fasád. Poprvé jsem je viděla už v dětství ve filmu o Pippi punčochaté, od Astrid Lindgren. A až teď mě napadlo, že bych jednu takovou malou stodolu vlastně mohla mít i na zahradě. Vytáhla jsem štětec, rumělkově červenou lazuru a už se jelo.... K tomu bílý Balakryl na doplňky a ploty a přesně za hodinu a půl bylo hotovo a krásno.

Slepicím je to fuk, ale během mé přestavby měly jedinečnou možnost mi bez mého neustálého šviháním proutkem nad jejich roztomilými zvědavými hlavičkami, v klidu rozkopat nový záhon na druhé straně zahrady.

Tak mám stodolu. Kdo ví, na jak dlouho zase. Ale myslím, že tohle mi vydrží dlouho, když už je tak zbožňuji od dětství a konečně jednu mám

Pergola pro bohémy ♥

Víkend potom, co jsme položili terasu, jsme jí postavili i stříšku. Nebudu se tady už moc rozepisovat, chvilkama to bylo divoký, dřevo bylo všude a taková čtyřmetrová pozednice je opravdu ohromně těžká, když ji máte dostat 3 metry vysoko a ukotvit na trámové sloupky. Uf....

Fotogalerie vám ukáže, jak to všechno probíhalo a ti, co odebírají Krásný rok, tak už mají na papíře i návod :) Kdo nemá a potřebuje poradit se stavbou, nechť se klidně ozve na mail ♥

Tvrdá cesta k terase

V zimě jsme si tu poklidně seděli u krbu, finančně, fyzicky i psychicky se vzpamatovávali z toho, že že nám neprší a nesněží na hlavu, neboť střecha opravdu drží a slouží, a říkali jsme si, že příští rok na jaře rozhodně nic jiného kromě práce na novém podkroví dělat nebudeme. Žádná obouchaná omítka na zahradě, natož materiál v žádném případě nehrozí. Jen pohoda pod višní, grilování a čučení do prázdna.

Měsíc se s měsícem sešel a nám se začali v hlavě spřádat plány na terasu. Voňavou, modřínovou, po které se bude chodit krásně bosky, bude tam ten gril a sezení z ratanových křesílek a vyhozených smutných kusů nábytků. A žebřík. Určitě tam bude žebřík.

Rozumějte, dům nám rozhodně nestál na blátě, ale potom, co jsme předloni dělali městský vodovod a rekonstruovali nefunkční kanalizaci, betonové kostky se po zásahu bagrem už nikdy nepodařilo dát zpět na místo. Navíc to bylo o hubu. Zakopla jsem třikrát denně. To, že jsou pro mé oko zámkovky totálně odpudivé, je taková malá sladká tečka na závěr. Omlouvám se nyní všem příznivcům zámkovek...

Tak jsme to prostě minulý týden po večeři všechno strhli, vynosili za vrata, kostky darovali sousedům, nechali vyklopit kupu štěrku, zaměřili, vyspádovali, rovnali, psi podupali, zase rovnali, sokl spadl, schody spadly....

No co vám budu povídat. Pochopitelně se okolo vynořilo dalších asi patnáct věcí... Skončilo to tedy tak, že jsem sokl museli také celý zrenovovat, vysušit, zateplit, obložit. Ty čtyři schody do domu se také začaly sypat, takže vyřešit i toto...

Na zahradě, na které jsme chtěli jen grilovat, lelkovat a čučet do prázdna to rázem vypadalo takhle:

Padla i představa, že na šňůrách pod višní bude viset celodenně minimálně pruhovaná peřina a pinterestově fotogenická kolekce lněných outfitů a letních šatů z mušelínu. Visí tam vždy jen montérky, a jinak to už asi nebude. Jakubovi přišel do schránky katalog super montérek od "Pštrosa" a já je potřebuju taky.

Ale jak už to tak bývá, konec dobrý a všechno dobré. To přeci vidíte z té první fotografie.... I když ne vlastně. Je tam zase chlív, omítka, všechno vystěhované, štafle, že není kam plivnout, a Jakub se vrhl na zastřešování... Máme to na jih, deset let, než vyroste strom prostě čekat nemůžeme. Znáte to :-D