Wifinám a čtečkám navzdory


Máme čtečky. Máme počítač, nějaké notebooky se tady také povalují, o tabletech nemluvě. Ale není nad to, vypravit se na Jiřího z Poděbrad, kde hned nad metrem sídlí pro mě ten nejlepší antikvariát, co si dokážu představit a ulovit si tam nějakou voňavou drahocennost. Majitel je nadšenec do - pro někoho - starých krámů, a já jsem tam strávila mnoho svých poledních přestávek a téměř pokaždé jsem si odnesla poklad. Ať už Kmotra, což já má dokonalá "bible" anebo detektivku od Francise pro mého muže. Od pána za pultem jsem vždy dostala jahodový bonbón a jednou, jen tak pro radost, Mechanický pomeranč...

Ale k věci. Knihy potřebovaly nový domov, protože dosud pobývaly v té nejhorší knihovničce, která vůbec kdy existovala. Nevešly se na výšku, nevešly se ani na hloubku a smutně přečuhovaly ven. Police byly z dřevotřísky a pod tíhou moudrosti se prověšovaly.

A jak jsme na to šli? Nejprve jsme si řekly, jak bude knihovna široká. Následujícím krokem bylo přeměřit knihy... Ty největší a ty nejširší... Podle toho naplánovat kovovou kostru na police. Nakoupit kov, dřevo, šrouby, barvy a jde se na to. Z výroby bohužel tentokrát nemám dokumentaci, neboť povětšinou lilo jako z konve a já byla s miminkem zalezlá v pelíšku a Kuba se činil v dílně. Každopádně opět použil jekly od Kondora, spárovky z borovice 120x30x2,5, ořechovou lazuru a černou matovku na kov. Výsledek posuďte sami. Rázem jsem zjistila, že mám knih opravdu málo a hromadu mohu ještě adoptovat. I když času na čtení teď moc není... Ale doufám ve světlejší zítřky a maluji si budoucnost v podobě hrajících si dětí na rozkvetlé zahradě s maminkou čtoucí si pod stromem plným zralých višní...


Mějte se krásně ♥ A+J+M+CH