Slepičí domov


Kurníček žádný nový projekt není. Dalo by se říct, že já doslova žiju slepicemi. A zároveň u mě dlouho nic nevydrží na jednom místě. Tedy kromě manžela. S tím už to tlučeme 13 let :-D Každopádně ať už nábytek, pokojové květiny anebo nátěry, vše se u mě v astronomické rychlosti mění anebo stěhuje pomalu co roční období. No dobře. Klidně několikrát za měsíc vymýšlím nějaké změny a zlepšováky.

Jedno poledne, kdy Charlottka spala, jsem si vzpomněla, že absolutně miluju styl severských červených dřevěných fasád. Poprvé jsem je viděla už v dětství ve filmu o Pippi punčochaté, od Astrid Lindgren. A až teď mě napadlo, že bych jednu takovou malou stodolu vlastně mohla mít i na zahradě. Vytáhla jsem štětec, rumělkově červenou lazuru a už se jelo.... K tomu bílý Balakryl na doplňky a ploty a přesně za hodinu a půl bylo hotovo a krásno.

Slepicím je to fuk, ale během mé přestavby měly jedinečnou možnost mi bez mého neustálého šviháním proutkem nad jejich roztomilými zvědavými hlavičkami, v klidu rozkopat nový záhon na druhé straně zahrady.

Tak mám stodolu. Kdo ví, na jak dlouho zase. Ale myslím, že tohle mi vydrží dlouho, když už je tak zbožňuji od dětství a konečně jednu mám

Pergola pro bohémy ♥



Víkend potom, co jsme položili terasu, jsme jí postavili i stříšku. Nebudu se tady už moc rozepisovat, chvilkama to bylo divoký, dřevo bylo všude a taková čtyřmetrová pozednice je opravdu ohromně těžká, když ji máte dostat 3 metry vysoko a ukotvit na trámové sloupky. Uf....

Fotogalerie vám ukáže, jak to všechno probíhalo a ti, co odebírají Krásný rok, tak už mají na papíře i návod :) Kdo nemá a potřebuje poradit se stavbou, nechť se klidně ozve na mail ♥