Jaro, kde jsi?


Když jdu někam na procházku anebo cíleně do lesa (což je vždy velká událost, vzhledem k tomu, že bydlíme přímo uprostřed placky rozkládající se okolo Kolína, kde jsou jen pole řepky, opia a jabloně), beru s sebou tu obrovskou a extra pevnou nákupní tašku z Lidlu. Neustále domů tahám kvanta šišek, mechu, klacků, poražených stromů, kůry, kamení, opuštěných betonových trpaslíků a když se poštěstí (jednou se poštěstilo) i paroží. Naplním tašku a pak skuhrám, že je to těžký, a Jakub je nucen táhnout několik kilometrů toho kýčovitýho, betonovýho a hlavně asi patnáctikilovýho trpaslíka. Jednou, až bude na naši zahradu opět krásný a zelený pohled vám ho fotograficky představím. Jmenuje se Radim a je opravdu hnusný. Ale je náš. Už se s námi i stěhoval a dožije s námi.

Dnes jsem dostala výrobní nutkání, šla se pohrabat v dřevníku a našla klacek. Je to klacek z Jakubova oblíbeného lesa a jediného, kde je ochoten sbírat houby. Nechtěl, abych ten klacek tahala - rozumějte tahal, protože já jsem v té době měla už slušné těhotenské břicho, ale nedala jsem se. Až dnes přijede z práce, jistě se mu nová velikonoční výzdoba bude líbit.

Příčí se mi, vyrábět takovou blbinu, a nakupovat si na to materiál na eshopu, takže jsem to pojala v minimalistickém stylu a jediné, co jsem v poslední době zakoupila, byly tetovačky na vajíčka za 8 Kč. Myslím, že sem budu věšet každou chvíli něco. Nejprve jsem chtěla fotografie na provázek a malý kolíček, ale nemám malý kolíček, nemám teď žádné vyvolané fotografie a věším zásadně nakřivo. Ale s dřevěnými korálky, vyfouknutými vejci a peříčka, které mi upadlo z lapače (v mém případě rozuměj přivolávače) nočních můr, se mi to myslím podařilo. Ještě jsem si vysnila větvičku stočenou do věnečku, ze které vyčuhují mladé zelené lístečky, ale nic takového zatím bohužel neexistuje.





Tak jaro, už pojď. Máme toho dost a chceme na zahradu. Včera jsem zasadila keřík levandule a novou růži, ale jakmile začal proletovat sníh, další zahradní činnosti jsme zavrhli.

A.

1 komentář: